Průvodce profesemi

POZICE VYŽADUJÍCÍ MINIMÁLNĚ UKONČENÉ VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ Průvodce profesemi 256 257 Co vše spadá do obvyklé činnosti této profese? • Režisér může mít různé specializace, z nichž hlavní jsou divadlo, film, dabing nebo rozhlasové vysílání, • koordinuje a organizuje všechny složky vysílání/inscenace/natáčení, • spolutvoří koncepci díla nebo pořadu, • navrhuje obsazení týmu a vybírá umělce do konkrétních rolí, • spolupracuje na organizaci termínů zkoušek, koordinuje plány představení, vysílacích časů apod., • při živých vysíláních přímo řídí moderátory, • režíruje také přípravy na vysílání po obsahové stránce. „Je to práce s lidmi, nicméně vzhledem k povaze profese (motivátor, vedoucí pozice) je to pa- radoxně práce především v naprosté samotě. Té viditelné práce s lidmi je vlastně docela málo.“ Co je obvykle baví a líbí se jim na jejich profesi? „Byl jsem okouzlen divadlem už v dětství a ani v dospělosti mě to nepustilo. Kariérní volba byla tedy jasná.“ „Miluji možnost vytvářet paralelní světy v realitě, ohýbat realitu…“ „Ona je to velmi tvůrčí práce. Jste přítomen vzniku krásy a můžete přímo ovlivňovat její finální podobu.“ „I přes veškerý marasmus, který kolem té práce je, to někdy jde – povede se to. A za ten výsledek to stojí.“ Co je naopak nevýhodou, či dokonce hrozbou? „Největší nevýhodou této profese je absolutní podfinancovanost a z toho pramenící zoufalé pracovní podmínky (absolutní přetížení a vyčerpání, permanentní vyhoření, nemožnost osobního života, nejistota) a prostředí (toxicita vztahů, alkoholismus, nekompetentní spolupracovníci…), které pak mají destruktivní vliv na kvalitu práce.“ „Jako režisér pracujete v podstatě neustále.“ „Nemohu si dovolit dítěti zaplatit kroužek, to je opravdu smutné.“ „Když onemocním na víc jak pár dní, nebudu schopen poplatit nájmy. Vytvořit si rezervu s tímto příjmem je prakticky nemožné. Mám každodenní stres z toho, že příští měsíc nebude z čeho žít.“ Jak může vypadat běžný den? „V půl sedmé vstanu, udělám snídani a svačinu, odvedu dítě do školky, jdu na zkoušku/schůz- ku, oběd, jdu ze zkoušky/schůzky na jinou zkoušku nebo schůzku, mezitím vyzvednu dítě a dám hlídat babičce či kamarádům, večer dozor na představení a nebo další schůzky, po představení jeho zhodnocení a další schůzky, které se nestihly přes den, kolem jedenácti nejdřív návrat domů a práce na textech, odpovídání mailů atp. Kolem půl druhé ráno spánek. Do toho časté cestování mezi různými městy (nepracuji v jednom, protože člověk musí brát, co je). Takto denně, víkendy neexistují.“ Jaké mýty o profesi kolují? „Většina lidí nechápe, že to je práce a že to nedělám jako koníčka. Myslí si, že to je prostě jen zábava. Připadá mi, že lidi nechápou, že by mělo být normální za to dostávat peníze. To, že peníze požaduji, neznamená, že se jedná o žebrotu.“ „Lidi si myslí, že si tam v tom divadle jenom tak hrajou, odpočívají, nic nedělají a jen chlastají za státní peníze. Ale tak to není.“ „Častý mýtus je, že tvořím jen pro ukojení svých vlastních zvrácených choutek, a nikoliv pro společnost.“ Co by lidé v této profesi uvítali? „Pro většinovou společnost je divadlo marginální. Většina lidí nechápe (především samo- správa, politici, úředníci) jeho smysl a účel a je tak trpěno. Prakticky jde především o ono ab- solutní podfinancování, dále mělnění prostředků mezi mnoho subjektů (divadelníků je zkrát- ka moc), mocenská toxicita prostředí (když už někdo se tím živí, neopouští pozice) a hlavně školství. Především politici, konkrétně ministerstvo kultury, by měli za kulturu bojovat a mít srovnáno, jaký je její účel, a to rozhodně není ‚zábavní průmysl‘.“ Kuriozity/překvapení/nečekané nebezpečí „Jedná se o rizikové povolání díky stresu a výše popsaným podmínkám. Průměrná ‚životnost‘ divadelního režiséra je nějakých 10–15 let po škole. Pak dochází ve většině případů k sebevraž- dě, smrti z vyčerpání, anebo odchodu z oboru, což samozřejmě není snadná cesta.“ „Dělám divadlo. Všichni známí a příbuzní mimo obor mě ale neustále bombardují small talk dotazama, jaký že jsem to natočil film .“