Průvodce profesemi

Průvodce profesemi 254 POZICE VYŽADUJÍCÍ MINIMÁLNĚ UKONČENÉ VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ 255 Jak může vypadat běžný den? „Vstávám v 6:30, dojedu do muzea. Vyřídím e‑mailovou komunikaci. Pak zhruba do 1 odpoled- ní provádím vzdělávací programy pro školní skupiny. Oběd a pak do půl páté pracuji na didak- tických materiálech nebo dělám přípravu na další workshopy apod. Osobně mám ještě druhou profesi a to je umělkyně. Po práci tedy obvykle přijedu do ateliéru a maluji do noci. Končím podle možností, desátá až půlnoc. Nebo místo cesty do ateliéru mířím do galerie, kde mám doprovod- ný workshop k výstavě. Ale sama o sobě je práce kurátora relativně pravidelná a předvídatelná. U výstav je však nutné počítat s nárazovými akcemi, které mohou být o víkendu nebo do pozdních večerních hodin.“ Jaké mýty o profesi kolují? „Kurátoři jen pijí kávu a sedí v kavárnách, to je jasné . Ano, kávu pijeme, ale i u toho stíháme dělat další povinnosti, jako každý.“ „Hodně lidí si myslí, že nic neděláme a vlastně je naše profese naprosto nepotřebná a zbytečná. Jsem plně přesvědčena o tom, že neformální vzdělávání dá lidem více než sedět v lavici a poslou- chat. Aktivizování studentů/lidí je nesmírně důležité.“ Co by lidé v této profesi uvítali? „U nás se problémy týkají hlavně financí. Kdyby byl muzejní edukátor hodnocen přinejmen- ším stejně jako pedagog na škole, hrály by státní instituce větší roli v neformálním vzdělá- vání. Byly by odvážnější, progresivnější, protože s tímhle platem všichni perspektivní, pro- gresivní, co chtějí experimentovat, měnit apod., vůbec nenastoupí, nebo vydrží maximálně rok. A opravdoví odborníci odcházejí do jiných, komerčnějších projektů. Takže jednoznačně bychom si přáli lepší platy a větší ocenění významu naší práce.“ Kuriozity/překvapení/nečekané nebezpečí „Lidé se často diví, že jsem ve stresu s blížícími se termíny, že mám přesčasy a nestíhám. To asi proto, že si většina lidí neumí představit, jak moc široký záběr kurátor má. Toto může mnoho lidí skutečně překvapit. Nechodíme se do práce jen uklidit, ale opravdu tvořit.“ „Vtipné a zábavné často bývá různé shánění rekvizit na výstavu jako meč, kino, lavici .“ „Určitě hrozí nebezpečí, že poškodím nějaké dílo. Ale vše je pojištěné, takže finančně mě to nepoloží. Ale všechna díla jsou unikátní, poškodit se prostě nesmí. To bych si neodpustila.“ „Jednou se dva kluci honili po expozici se sekyrkou v ruce. Jejich učitelky koukaly a nic jim neřekly. Je velké nebezpečí, že mi jednou rupnou nervy a někdo to odskáče .“ „V některých institucích je takové pomalejší tempo (ale určitě ne všude!). Hrozí tady zpohodl- nění a časem může přijít i stereotyp.“ „Je důležité si pravidelně odpočinout. Práce s lidmi může být náročná a i nám hrozí vyhoření.“ Oficiální název: divadelní režisér/ka, filmový/á režisér/ka Jak mi lidé říkají: rejžo, pane režisér Obvyklá forma spolupráce: OSVČ, zaměstnanec Režisér/ka 4. 21.