Průvodce profesemi

POZICE VYŽADUJÍCÍ MINIMÁLNĚ UKONČENÉ VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ Průvodce profesemi 232 233 Co vše spadá do obvyklé činnosti této profese? • Provádí psychologická vyšetření (diagnostická, preventivní, akutní, krizovou intervenci…), • provádí psychodiagnostiku, poradenství či psychoterapii, • doprovází klienta v náročné životní situaci, • vede skupinová psychologická/psychoterapeutická setkání, • podporuje klienta ve snaze žít plnohodnotný život, • spolupracuje s dalšími zdravotnickými profesemi stejně tak jako s rodinou klienta… • Psycholog nikdy nepředepisuje léky a, zjednodušeně řečeno, pomáhá hlavně rozhovorem. • Psychiatr se zaměřuje převážně na léčbu duševních poruch a využívá ve své práci medikamenty, které pomáhají pacientovi s jeho obtížemi. • V ideálním případě by měla být součástí práce psychiatra i terapeutická práce (v praxi však na to psychiatrům nezbývá příliš mnoho času a doporučují své klienty k jiným odborníkům i přes- to, že absolvovali několikaletý psychoterapeutický výcvik potřebný k výkonu psychoterapie). • Provádějí záznamy o provedených ošetřeních a aktuálním zdravotním stavu klienta. „Vydala jsem se na dráhu dětského psychologa ve zdravotnictví, která je spíše diagnostická.“ Co je obvykle baví a líbí se jim na jejich profesi? „Přijdemi nesmírně důležité poslání té práce – zjišťujeme, co děti trápí, co jim je. Je to takový odra- zový můstek pro dítě i rodiče. Konečně vědí, co dítěti je (autismus, ADHD…), konečně mohou hledat účinné strategie pomoci. Uleví se jim, protože konečně mohou své dítě pochopit.“ „Práce psychologa ve zdravotnictví vyžaduje neustálé vzdělávání se v oboru. Často tak volný čas trávím čtením odborných knih či článků nebo sledováním videí, přednášek. Pokud to člověka baví, je to OK – a já tím žiju .“ „Díky rodině jsem měla poměrně dost šťastné dětství a skrz tuto profesi jsem chtěla nabídnout druhým lidem bezpečný prostor k odžití minulých či současných psychických zranění a tím uvolnit prostor pro šťastnější a spokojenější život.“ „Mě práce naplňuje pocitem smysluplnosti a spokojeností.“ „Vidím dopad své práce ‚tady a teď‘.“ „Líbí se mi různé pohledy na věci, to, že vztahy nikdy nejsou přes kopírák a že neexistuje jediné řešení. Líbí se mi široké kontexty každého, souvislosti a těší mě být při tom, když se někomu daří.“ Co je naopak nevýhodou, či dokonce hrozbou? „Psychodiagnostické testy se mohou mýlit. Říká se tomu chyba měření. Ta je přítomná u jakých- koliv testů na cokoliv na světě (třeba i u měření s pravítkem), ale u psychologických testů je oproti pravítku poměrně velká. Je to tím, že lidé jsou lidé – někdy mohou být u testu více unavení, někdy je to nebaví, někdy chtějí lhát… Proto vlastně žádný psycholog nemůže říct, že něco je nějak na 100 %. A pokud to nějaký psycholog dělá, tak dělá 100% chybu .“ „Aby jakýkoliv psycholog něco uměl (protože vysoká škola ho prakticky nic nenaučí), je třeba absolvovat další kurzy, které často stojí desítky až stovky tisíc korun. Návratnost takovýchto investic je potom pomalá.“ „Všechno v psychologii je multifaktoriální a individuální a špatně definovatelné. Prostě oproti takové biologii, informatice nebo fyzice jsou teoretické poznatky v psychologii více vratké a člo- věk musí počítat s tím, že bude spíše detektivem. A je třeba to brát s pokorou a nečekat, že se vystudováním psychologie stane z člověka odborník na život.“ „Nemám ráda byrokracii a ekonomický aspekt profese.“ „Jako jakákoliv práce s lidmi je někdy náročná a nevyzpytatelná v tom, jak náročná bude. Některý den nás klienti úplně vyšťaví, jiný den nabíjí, ne vždy se to dá odhadnout.“ „Denně se setkáváme s různými příběhy, diagnózami, osudy… Často se nás to dotkne, ať chceme, či ne.“ Jak může vypadat běžný den? „Pracuji od zhruba 9 do 17 h. Čas na mimopracovní aktivity potřebuji a hodně rychle poznám, když o svou psychiku nedbám, a snažím se to co nejrychleji napravit. Díky flexibilitě to poměrně dobře jde.“ „Začínám už v sedm, ale mezi čtvrtou a pátou jsem doma.“ Existují ale také pracovní místa v nemocnicích či v psychiatrických klinikách, která vyžadují přítomnost psychologa či psychiatra i v nočních hodinách či o víkendech a svátcích. Jaké mýty o profesi kolují? „Psychické problémymá jen slaboch. To je obrovský omyl společnosti. Jistě, nesmíme se negativním myšlenkámpoddávat. Ale opravdu není vždy možné zvládnout to jen tím, že se prostě rozhodneme.“ „Mnoho lidí očekává, že psychologové znají návod na to, jak žít dobrý život, a chtějí tyto rady co nejrychleji. Tak trochu ve smyslu medicíny – dej mi pilulku, ať mi je líp. Takhle to ale v psycholo- gii nefunguje. Někdy pomůže se vypovídat neznámému a nezaujatému člověku a to přinese úlevu. U dlouhotrvajících věcí je ale potřeba čas a aktivita klienta/pacienta, což někdy budí frustraci, kte- rou si na nás klienti vybíjejí.“ „Spousta lidí si myslí, že umíme číst myšlenky, že každého hned analyzujeme a posuzujeme a že nemáme problémy, protože tomu přece rozumíme a v každé situaci si víme rady.“ „Psycholog ví všechno. Psycholog neví nic. Psycholog mi vyčistí čakry. Psycholog je k ničemu, pro- tože mi nevyčistí čakry. Psychologie není věda. Když jdu k psychologovi, jsem blázen / selhávám / měl bych se stydět. Jsemtaky tak trochu psycholog, protože si rád povídáms lidmi. Lidé si mají chodit povídat za kamarády, nepotřebovali by psychologa. Povídat si s lidmi, to by zvládnul každý. Dřív děti nepotřebovaly psychologa, stačila jedna přes zadek. Nepotřebuje psychologa, je jen nevychovanej. Psycholog předepisuje léky. Psycholog neléčí, jen udržuje diagnózu. Ufff… to slyším skoro denně .“ „Klienti si častomyslí, žemůj pracovní výkon je pouze konzultace s nimi. Málokdo ví, že přemýšlím o klientech, o procesu terapie, dělám si poznámky ze sezení a připravuji se na sezení další. Skoro stejný čas jako přímá práce s klientem zabere i nepřímá práce.“