Průvodce profesemi

POZICE VYŽADUJÍCÍ MINIMÁLNĚ UKONČENÉ VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ Průvodce profesemi 222 223 Co vše spadá do obvyklé činnosti této profese? • Doktorem medicíny, který obdrží titul MUDr., se můžete stát po absolvování 6letého studia v oboru všeobecného lékařství a po složení rigorózní zkoušky. • Po získání titulu MUDr. můžete pokračovat buď v dalším studiu, a získat např. titul Ph.D., který je vhodný zejména pro vědeckou či akademickou činnost (tzv. velký doktorát, 3–4 roky studia), anebo se zaměřit na získávání atestace z konkrétního oboru, o který se zajímáte (např. chirurgie, pediatrie…). V praxi to znamená další 2–3 roky praxe až do tzv. kmene a následně je nutný další 2–4letý výkon praxe pro získání konkrétní oborové atestace, která umožní lékaři stát se specialistou. Délka této nutné praxe se liší obor od oboru. V praxi to vypadá tak, že mladí lékaři bez atestace obvykle slouží v nemocnicích, na pohotovosti a musejí zpočátku absolvovat tzv. kolečko (vyzkoušet různé obory v rámci nemocnic). Toto může být pro některé mladé lékaře velmi náročné období. • Samostatným lékařem, který může pracovat od pondělí do pátku v denních hodinách, se můžete stát až po ukončení atestace v konkrétní specializaci. • Každá specializace v lékařství má svá specifika. Obecně lze shrnout, že v každém oboru platí, že se lékař zaměřuje nejen na odstranění akutních potíží léčbou, ale hlavně také na prevenci vzniku onemocnění, odhalení příčiny nemocí, následnou péči v případě dlouhodo- bé nemoci, ale také na osvětovou a vzdělávací činnost. • Lékař komunikuje s pacienty, jejich rodinnými příslušníky, kolegy a dalšími odborníky, • píše záznamy o provedených vyšetřeních, vykazuje zákroky a postupy na pojišťovny atd., • musí dodržovat nejpřísnější hygienická opatření. • Nedílnou součástí této profese je velmi dobrá organizovanost a schopnost řídit svůj čas a určovat priority. Co je obvykle baví a líbí se jim na jejich profesi? „Líbí se mi, že je to hodně smysluplné povolání. Člověk někomu pomáhá, může zařídit, aby se ne- mocným dětem a jejich rodinám žilo lépe. A to je veliká věc.“ „Je to prostě práce s dětmi a s těmi je legrace, i když jsou nemocné. Někdy se nasmějete víc než se zdravými, protože mají ze všeho radost. Dokáží se těšit z maličkostí a mají bezvadný smysl pro humor.“ „Být lékařem je práce nesmírně zajímavá. Bavila mě vždycky práce s dětmi a možnost nějakým způsobem pomáhat. Bylo to mé rozhodnutí, resp. sen od dětských let, a to i přes odpor rodičů.“ „Je to pestrá práce, kde semusíte neustále dál vzdělávat a posouvat. Jste v častémkontaktu s lidmi a často se dostaví dobrý pocit z práce. Speciálně, když vše dobře dopadne. To se nedá slovy popsat.“ „Můj obor je oftalmologie, což je takový optimistický obor, ve kterém málokdy jde o život. I tak je ale velmi významný, protože zrak je pro člověka nejdůležitější smysl. Je to operační obor, takže vyžaduje znalosti i manuální zručnost.“ „Jednoznačně jsou lékařské obory velmi prestižními obory. Vzhledem k úrovni vzdělání a velké zodpovědnosti si myslím, že si lidé lékařů hodně váží.“ „Velká výhoda je, že mohu sama zhodnotit svůj zdravotní stav, poslat se na různá vyšetření či odběry nebo že znám spoustu dobrých lékařů, ke kterýmmůžu s důvěrou jít.“ „Když jsou pacienti uzdravení a spokojení, tak je lékař na vrcholu blaha .“ Co je naopak nevýhodou, či dokonce hrozbou? „Nelíbí se mi, že kvůli mému zaměstnání vidím, jak moc mohou být děti nemocné, a občas mě to trápí. Ale zase si díky tomu víc uvědomuji, že moje vlastní děti jsou zdravé a že by to tak být nemuselo. Jsem moc vděčná za každý den, kdy jsou v pořádku a kdy třeba něco hezkého společně zažijeme. Má profese mi dává pokoru.“ „V poslední době je opravdu nepříjemná zvyšující se agresivita lidí. Čím dál tím víc lidí je fru- strovaných a my lékaři to dost odnášíme. A to i za politiky a krize, které absolutně nemůžeme ovlivnit.“ „Je to spousta papírování. To ze srdce nesnáším.“ „Nebaví mě nutná administrativa, hlavně vykazování pro pojišťovnu. Ostatním administrativ- ním úkonům se jako zaměstnanec mohu vyhnout.“ „Práce s lidmi přináší spoustu komunikačních výzev. Ne vždy přijde vlídný, inteligentní, čistý a zdravý pacient.“ „Ve vztahu k pacientům se snažím nikdy se nenechat vytočit. Ale to je tedy někdy opravdová výzva .“ Jak může vypadat běžný den? „Pracuji každý den od rána do odpoledne, a pak mám ještě občas noční a víkendové služby.“ „Práce oficiálně v čase 7:00–15:30, reálně 6:00–16:00. Zbyde mi cca 6–7 hod. denně na mimo- pracovní aktivity, což není špatné. Mám ale ještě služby – 6× měsíčně 30 hod. v kuse.“ „Jako oftalmolog pracuji obvykle od 8 hodin, někdy od 7, vstávám mezi 5. a 6. hodinou. Z práce chodím mezi 15:30 a 16:30. Když jsem ještě sloužila, pracovala jsem v noci, o víkendu, o Váno- cích apod. Nikdo se mě moc neptal.“ Jaké mýty o profesi kolují? „Plno lidí mi říká, že by mou práci (dětský onkolog) nemohli dělat, protože to musí být smutné. Ta práce ale není smutná. Smutné je to, že děti mohou být hodně nemocné, nebo dokonce, že můžou i umřít. Ale tak to je, s tím nic nenadělám. A právě proto, že to tak je, tak mi připadá super se ta- kovým dětem věnovat, pomáhat jim žít s jejich nemocí, ulevit jim od nepříjemných obtíží a projevů nemoci, pomoci rodině, aby celou situaci zvládala co nejlépe, zkrátka pomoct v těžké životní situaci. To mi naopak přijde hodně užitečné a smutné ani trochu. Takže záleží jen na úhlu pohledu.“ „Většina lidí si myslí, že noční služby zásadně prospíme. Tak to je omyl všech omylů. Neříkám, že někdy není chvilka klidu a nezavřeme na chvilku oči. Ale o spánku nemůže být řeč. V nočních službách se nespí. Musíme být připraveni okamžitě nastartovat.“