Průvodce profesemi

POZICE VYŽADUJÍCÍ MINIMÁLNĚ UKONČENÉ STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ S MATURITOU Průvodce profesemi 138 139 Co je naopak nevýhodou, či dokonce hrozbou? „V naší profesi je neuvěřitelné množství zbytečné administrativy a byrokracie. Rovněž je fakt špatný ten náš zkostnatělý systém sociální péče a podpory.“ „Tahle profese bohužel vůbec není prestižní. Většina lidí, kteří nejsou z oboru, vůbec nemá před- stavu o tom, co sociální pracovník dělá. Ostatně průměrné finanční ohodnocení tomu odpovídá.“ „Sociální pracovník je neuvěřitelně všestranný člověk. Myslím si, že spoustu lidí překvapí, co všechno musí sociální pracovník mít v hlavě, zvládat, jaký musí mít záběr. Navíc při tom neustále komunikovat s lidmi – klienty, rodinnými příslušníky, úředníky, jinými službami, zaměstnavate- li apod. K tomu samozřejmě patří práce s emocemi, člověk může být hromosvod, ale i považován za ‚spasitele‘, který ale nemůže nikdy naplnit nereálná očekávání. Těch požadavků na jednoho člověka je opravdu hodně a ne každý to dá.“ Jak může vypadat běžný den? „Pracuji jako fundraiser. Vstávám v 5, do práce jdu na 8. nebo později, podle schůzek, končím kolem 16., 17. nebo podle dalších aktivit. Dobrovolničím i koordinuji další dobrovolníky. Čas na další aktivity si vždy udělám, i když stále mám svou práci v hlavě. Takže když někde potkám něko- ho, kdo by mohl mě a moji práci podpořit, oslovím ho. Když je ale potřeba, mohu bez problémů na dětskou besídku či strávit prázdninové dny se svou rodinou.“ „Pracuji klasicky 8 h denně, 5 dní v týdnu. Možnáméně klasicky od 7 h ráno, nicméně zase mohu skončit dříve a mít volné odpoledne. Myslím, že jasně ohraničená pravidelná pracovní doba je výhodou této práce.“ Jaké mýty o profesi kolují? „Lidé si myslí, že fundraising je vlastně takové žebrání. Není mi to příjemné, když mě někdo nazve žebrákem a nebo když mě k tomu ještě obviní, že si peníze nechám pro sebe. Ale mám svědomí čisté a vím, za jakým vyšším cílem to dělám, a to mě vždy uklidní a žene dál.“ „Někteří shazují práci, kterou děláme pro děti a mládež, jako zbytečnou a nepotřebnou s ar- gumenty ‚Mně taky nikdy nikdo nepomohl…‘. Ale není to zbytečné a opravdu to pomáhá.“ „Asi takový typický mýtus je, že sociální pracovnice berou lidem děti. Což pravda úplně není, a pokud se to stane, jsou k tomu vážné důvody.“ „Lidé mají možná obraz sociální pracovnice třeba jako úřednice na úřadu práce, co rozdává dávky, ale už nevědí, že sociální pracovníci pracují i v terénu, s rozmanitými cílovými skupina- mi apod. Takže vážně nejsme všichni jen úředníci .“ Co by lidé v této profesi uvítali? „Jako fundraiser vždy uvítám tzv. otvírače dveří. Tj. lidi, kteří mě doporučí někomu dalšímu. Pak mám mnohem lepší pozici pro vyjednávání.“ „Určitě bychom uvítali, kdyby systém dávek v ČR byl mnohem jednodušší a pochopitelnější. Stát/kraje by mohly dělat větší osvětu o SP a nenechávat to jen na podfinancovaných a přetí- žených sociálních službách. Systém financování by mohl být dlouhodobější, ne pouze na rok.“ „Bylo by fajn, kdyby klienti dokázali častěji vzít svůj život do svých rukou a nebyli tak často odevzdaní. Ale jasně, i od toho jsme tu my, abychom v nich znovu našli tu jiskru.“ „Kéž by klienti přestali očekávat, že vše za všechny vyřešíme bez jejich snahy a přičinění.“ Kuriozity/překvapení/nečekané nebezpečí „Čímmenší příjem, tím větší podíl toho, o co jsou lidé ochotni se podělit, jak pomoci. Nejde jen o peníze, ale i např. šití, pletení, háčkování, organizace akcí, bazárků atp. Bohatí jsou obvykle lakomější. To mě snad nikdy nepřestane překvapovat.“ „Jednou jsem dostala peníze v igelitce se slovy: ‚Věřím vám, že je využijete na dobrou věc.‘ To je myslím největší ocenění sociální práce, postoje člověka nebo organizace.“ „Neustále mě znovu a zase překvapuje tolik rozšířený fenomén naučené bezmoci. To, že si někdo říká o pomoc, neznamená, že ji opravdu chce a opravdu chce svou situaci změnit. Pro nás sociální pracovníky je to ale dost frustrující.“ „Jedna z mých posledních konzultací se odehrávala na hřbitově .“ „Já konkrétně pracuji s lidmi s duševním onemocněním, což s sebou nese určité riziko. Tím nechci říct, že by lidé s duševním onemocněním byli více nebezpeční než ostatní populace (to je stigma, na které často narážejí). Nicméně se očekává, že se v rámci své práce potkám např. s osobami v akutně psychotickém stavu, kdy nemusí nutně rozlišit realitu od halucinací.“ „Jinak každá návštěva doma u zájemce o službu je vždy potenciální riziko, proto se vždy sna- žíme chodit ve dvou.“